Už dlouho jsem neviděl tak výtečně zpracovanou povídku. Stejně tak jsem už dlouho neviděl nějaký zajímavě pojatý a dobře promyšlený horor. Vzpomněl jsem si na 28 dní poté a moji oblíbenou knihu Den Trifidů, kde se nacházíme v mnohém ohledu v podobném světě po nějaké katastrofě. Zde se liší základní princip fungování, který spočívá v tom, že přežití závisí na tom, jak tiší dokážete být.

Díky tomu může být Tiché místo velmi unikátní v tom, jak křehce nakládá se zvukem a hudbou. Minimalismus v tomto ohledu je silně propojený s příběhem a má zásadní dopad na diváka. Jste v permanentním stresu a napětí, protože zvuk je zlo. Zvuk je smrt. Zvuk je nebezpečí. Ta hodina a půl kolem vás prosviští velmi rychle. Udrží si navíc sto procent vaší pozornosti a to ačkoliv se v něm vlastně děje velmi málo. Jakoby to byl jen další díl ze seriálu Black Mirror nebo (mladší generace laskavě dohledá) Krajních mezí.

Příběh se odehrává v podstatě v současném světě, nebo velmi blízké budoucnosti. Lidstvo je téměř vyhubeno zřejmě mimozemským druhem, u kterého není jasné, kde žije (v podzemí?) a odkud pochází. Jasné je jen to, že reaguje na zvuk. Kdo se chová tiše, přežije. Kdo udělá hluk, za několik vteřin ho zlikviduje podivné monstrum. Celkem kvituji to, že se tu nikdo příliš nezabýval kladením a zodpovídáním otázek. Jste zkrátka hozeni do světa, který takový je. Přijměte to!

Hlavními hrdiny je rodina, která má hluchoněmou dceru a to jí dává jistou výhodu. Mohou se dorozumívat tiše. Mají uzpůsobené bydlení tomu, aby ve vybydleném světě přežili. Všechno se ale může velmi rychle zkomplikovat. Po zhlédnutí Tichého místa vám budou v hlavě hlodat otázky, které jste si předtím nepokládali. Některé věci běžného života fungují v absolutní tichosti jen velmi těžce. Co třeba sex? Co když potřebujete řvát bolestí? Nebo zavolat na někoho koho právě hledáte? A co taková běžná věc jako lidská hádka? Může vás stát život.

Z mého úhlu pohledu má Tiché místo jen dvě slabiny. Fakt, že film působí opravdu trochu jako lépe natočená epizoda ze seriálů, jenž jsem zmínil výše, a monstra samotná. Jakmile máte možnost vidět, jak příšera vypadá a máte možnost sledovat její chování, tak trochu mizí tajemno a unikátní atmosféra, která filmem často prostupuje v jeho prvních dvou třetinách. Mám takovou teorii, že pokud v hororu ukážete a trochu vysvětlíte příšeru, tak mu spadne řetěz. Vetřelec je toho dobrým případem. Bojíte se víc neznámého. V tohle ohledu na lidskou psychiku fungují naprosto stejně slepí mimozemští predátoři s geniálním sluchem a uprchlíci z blízkého východu. Když je znáte, bojíte se méně.

Tiché místo je filmem, který má stokrát přežvýkaný příběh. Apokalyptická budoucnost, ve které lidstvo nevyrovnaně bojuje s čímsi cizím. Někdy jsou to zombíci, jindy emzáci. Tentokráte se ale na toto klišé díváte z perspektivy, která je originální. To je důvodem, proč si, na rozdíl od mnohých podobných filmů, budu Tiché místo pamatovat i za deset let.